Zimní kritérium se letos odehrálo tradičně začátkem ledna, avšak tentokrát pěšky. Nikdo z omezeného počtu účastníků nebyl proti. Věci se mají tak: Postupně se s některými z kamarádů smiřujeme s přibývajícími léty. Těla si žádají častěji své. Navíc nedrží tolik pohromadě třeba při pádu. Zjištění nepříjemné, leč nevratné:-/ V mém případě je na kole následkem větší respekt ze sněhu a ledu. Nechce se mi si přivodit opět další sádru případně šrouby do některé z končetin. Pravda, za šrouby mohly lyže a ne kolo.

Letos tedy pěkný přechod hřebene Černé Studnice z Jablonce do Tanvaldu, les zasypávaný sněhem, všude klid a ticho. Druhý den výlet nad Šumburkem s popojetím vlakem na Kořenov a zpět přes Lesní chatu a Příchovice. Sice už ne o samotě, ale za odměnu aspoň zpočátku chvíle sluníčka.

Akce s nejdelší tradicí v naší partě měla letos na kahánku díky podělanému kovidu:-/ Ať se věci mají, jak chtějí a ať je pravda, kde je, zimní vandr v klasickém pojetí puťáku nepřicházel v úvahu. Noční zákaz vycházení nešel příliš dohromady se spaním na divoko někde na louce nebo v lese. Uzavření všech občerstvoven zase nejde dohromady s touhou, až skoro potřebou si aspoň jednou za víkend posedět v teple, oschnout a popovídat s místními. Naštěstí se náš nejmenovaný kamarád uvolil zapůjčit chajdičku na nejmenovaném místě Vysočiny:-) Tím konání zimního vandru 2020 zřejmě zachránil. A bylo to skvělé shledání!

Zajímavá epizoda byl už páteční příjezd a hlavně následných asi 13 km převážně po tmě a v druhé části mimo značené cesty. Před cílem pak mimo cesty vůbec včetně mnoha přechodů potoků v hustém lese. Krása, co víc si přát?!:-) V sobotu, na lehko, nádhera 25 km vymrzlým krajem mezi Svratkou, Devíti skalami, Čtyřmi palicemi a dalšími místy v severní části Vysočiny. V neděli potom návrat na vlak podobnou cestou, jako v pátek, avšak za světla a bez bloudících vložek a brodících testů.

Příroda neustupuje, musíme ustoupit my! Tak pravil vedoucí výpravy Honza v úterý před plánovaným čtvrtečním odjezdem za letošním přídělem pivovarů. Mračil se při pohledu na meteoradar a předpověď počasí. Za předchozích šest týdnů nespadla téměř ani kapka, ale právě v „našem“ termínu mělo tři dny lejt. Sestavili jsme náhradní plány A, B a C a hned druhý – požádat Frantu o využití domku v Lázních Bělohrad se ukázal jako průchozí. Díky kamaráde, zachránil jsi letošní kola!

Franta kola patrně zachránil nejen suchým přístřeším, ale také nezdolným optimismem. Přispěl i znalostí okolí Bělohradu, jak v sedle, tak po svých. Čtvrtek jasno a tak z Nymburka do Bělohradu pěkná projížďka, navečer potom Hořice a Miletín. Zvlášť Hořice jsou díky sochařské tradici tipem na samostatný výlet. Minipivovar v Miletíně příjemně překvapí zahrádkou šikovně zastrčenou za průjezdem mezi domy na náměstí. V pátek všichni účastnící přijímali nepřízeň osudu hrdinně: Vzpomněli jsme si na pravidla kostek a střídali se v chození pro lahváče. Třičtvrtě dne propršelo, až později odpoledne (skoro) přestalo a my vyrazili alespoň pěšky na Pecku.

Zimní vandr jsme po experimentu z minulé zimy termínově vrátil do prosince a přiznávám, že mě návrat ke kořenům potěšil. Snad tak mohu mluvit za všech pět členů, ale nevím, neptal jsem se zatím:-) Přece jen pochodit před rozežranými Vánocemi po zasněžených kopcích, kroutit se nekonečné hodiny ve stanu a občas přimrzat ve fujavici tlamou k termosce mi pořád přijde zábavné. Jizerky, které každý z nás z nějaké strany celkem známe, jsme přešli z Oldřichovského sedla na severním úbočí přes Poledník, Smědavu a Jizerku do Kořenova. V sobotu mírně sněžilo, trochu foukalo a slunce nevykouklo. Na Smědavě přes noc -11 C už štípalo a v neděli foukalo celkem dost a slunce zase... - no však uhádnete :-)
Mapa tady. A pamatujte: "Jedině v Tonaku v klidu do bivaku:-)"

Věřili byste, že se může pán hor Krakonoš na podzim procházet podél Vltavy? Že ne? No - my vlastně také ne.-) Nic ale nemusí bránit pokusům věci vypadající předem naprosto nesmyslně znovu a pečlivě „přezkoumat“. Nedokázal náhodou Jára Cimrman, že vyfukováním tabákového kouře do vody zlato nevznikne? Ano, zejména slepé uličky je třeba prověřit a po té dalším badatelům oznámit: „Přátelé, tudy cesta nevede.“

Takže přiznávám, že hlavním důvodem byl perfektní Alešův plán pochodit po obou březích Vltavy okolo bývalých Svatojánských proudů mezi Štěchovicemi a Slapy navíc vylepšený o bydlení na skvělém místě v útulné chatě na Kocábě. Mimochodem, o cíli letošního Krakonoše proběhlo při přípravě demokratické hlasování a Alešovův návrh akce vyhrál.

Sešli a sjeli jsme se v pátek ve slušném počtu, někteří pěšky, jiní auty a jeden dokonce na kole, viď Fando:-)

Přemýšlel jsem chvíli, jak přelomové putování za pivovary nazvat. Jací my jsme, začátečníci? Věk přibyl, těla ochabla... Naštěstí nadšení zůstává! Začátečníky jsme se stali v okamžiku, kdy tradiční kola na těžko nezačínala odjezdem po vlastní ose nebo vlakem z Nymburka, ale kola i jezdci nejprve putovali Honzovým autem do Pavoukem vyjednané garáže v Bohatých Málkovicích poblíž Slavkova.

Změna velká a v minulých letech nechtěná. Auto jsme vždy považovali za přítěž. Jenže téměř všechny pivovary dostupné v rámci letního cyklotoulání z Nymburka jsme v předchozích letech navštívili. Neprobádané pivovary čekají ve vzdálenějších koncích Čech a hlavně na Moravě. Letošní trasou byl proto okruh přibližně vymezený Vyškovem, Kroměříží, Zlínem, Uherským Hradištěm, Hodonínem, Velkými Pavlovicemi a Slavkovem.Vlakem s koly do moravských končin v 6 lidech by bylo plýtvání časem i penězi. Potud vysvětlení změn v logistice.

Po bídných zkušenostech se sněhem z mnoha minulých ročníků jsme pro letošek měli co do cíle zimního vandru plány A a B. Áčkem se stalo jednohlasně bratrovo Podzvičinsko. Mimochodem, kolikátý už to byl pokus tuto jistě zajímavou destinaci prosadit? Bohužel pochybuju, že kraj někdy v rámci zimních vandrů navštívíme. Skoro nikdy tam nebývá ani sníh ani mráz. Je to prostě příliš nízko. Pavle:-)

Jako záložní plán B jsme připravili hřebenovku Pomezky – Rýchory. Všichni účastníci byli ve volbě cíle naprosto nestranní, ale můžete hádat, kam jsme se první únorový víkend vypravili.

Nápověda ? Pivovar Trautenberk Pomezní Boudy:-)

Na letošní zimu jsme po dohodě zařadili experiment: Olešnická zimní kola, která se dosud konala tradičně první víkend v lednu, jsme přesunuli na začátek prosince. V lednu potom vzniká možnost uspořádat zimní vandr, který v prosinci dlouhá léta trpěl nedostatkem sněhu. Trasu vyjížďky letos plánoval Pavel a přes některé přehmaty a problémy navrhl opravdu příjemnou změnu. Není právě obvyklé si po zasněžených cestách zajet na plovárnu:-)

Změna je život a tak jsme se v rámci každoročního podzimního hledání pána hor vydali zjistit, jestli náhodou (třeba z lenosti) nevyměnil české nejvyšší hory za místo nižší, kde méně sněží a je také hezky. Zkusili jsme přímo místo v Čechách nejnižší, okolí Hřenska. První listopadová sobota byla chladná, ale slunečná a chata v Janově skvělý výchozí bod pro toulání lesy nad Labákem i v okolí Pravčické Brány a Mezní Louky.

Škoda, že letos chyběl otec zakladatel této oblíbené podzimní kratochvíle Pavouk, ale příští rok, pokud mu pracovní povinnosti dovolí, se k nám věřím zase přidá;-)

Poznámka: Ano, některá místa v Čechách jsou pekelně provařená a už podle názvu odpuzující. Jenže jsou současně něčím zajímavá, pěkná, přitažlivá, nevím co ještě… Myslím, že není dobrý nápad je jednoduše „vynechávat“ z hlavy. Určitě se lze pokusit o akci půjdeme-tam-až-bude-hnusně-a-nikdo-tam-nebude. Jenže Hřensko, Pravčická Brána, Mezní Louka a soutěsky patří mezi místa, kde „někdo“ bude, i kdyby padaly trakaře. A jde jen o to, kolik a jak hlučných těch mnohokrát někdo bude:-)

Opakovaně si na našich zimních výletech pěšky i na kolech stěžujeme na příliš teplé dny a nedostatek sněhu. Letos nám vrchní ředitel světa připravil pěkný dárek: dost sněhu i zimy. V sobotu  v půl deváté ráno ukazoval teploměr -19 C a to nám přišlo příliš. Do půl dvanácté se naštěstí oteplilo na -10 C a „s tím už se dalo něco dělat“.

Někdy se stane, že přehlížíme zajímavé věci, lidi nebo místa a při tom je máme "pod nosem". To je pro nás nymburáky případ Lužických hor. Snadno dostupný a krásně zapomenutý kus Čech dvě hodiny vlakem. Letos počasí dobré, stabilně pod nulou, na Luži dokonce slunce a dny tak krátké, jaké je prosinec umí;-) .

Musel jsem se podívat do mapy, abych se dozvěděl, kam vlastně hřeben s Vysokým na Jizerou na jihovýchodě a rozhlednou Štěpánka na severozápadě patří. Jizerky nebo Krkonoše? Spíš Jizerky, i když ne úplně:-) CHKO Jizerské Hory ve svém výběžku končí u hospody Mexiko ve Sklenařicích a dál k Vysokému nesahá.

Kola pod vedením Honzy patří vždy k těžším. Ať je to zimní kritérium nebo letní výlety za pivovary. Náčelníkem letošního pětidenního cyklovandru byl právě on. K výživnému převýšení na Sázavě, ve Žďárských Vrších a Železných Horách se přidalo celkem hnusné počasí, takže bylo o zábavu postaráno:-)

Plán trasy měl více variant, nakonec i díky půl dni výpadku kvůli vytrvalému dešti proběhla skvělá jízda na trase: Nymburk – Starý Kolín - Kutná Hora – Zbraslavice – Kácov – Ledeč n/S - Světlá n/S – Havlbrod – Přibyslav – Řeka – Chotěboř – Seč - Žlebské Chvalovice - Starý Kolín – Nymburk.

Meteorologové předpovídají, ale příroda někdy (naštěstí) mění. Obleva s deštěm a zataženou oblohou hlášená na sobotu se o den opozdila a my měli na zimní začátek cyklosezóny skvělé podmínky. Sice bylo třeba s ohledem na nočních -10 C posunout odjezd až na 11 hodinu, ale nikdo se nevzpíral:-) Po pravdě: tradiční lednové cyklokritérium v Olešnici předzahájil Fanda svým příjezdem po vlastní ose v pátek z Nymburka, čímž si podepsal titul šílence i pro rok 2016:-)

Zatímco při loňském vandru se nakonec podařilo smočit nohu ve sněhu alespoň na Suchém vrchu, letos byla předpověď beznadějná. Teploty nad nulou a déšť i ve vyšších polohách. Zvolili jsme proto cíl bližší, vlastně téměř za rohem z Nymburka, kopečky okolo 500 metrů mezi Uhlířskými Janovicemi a Leštinou.
Bratr se letošního spíš vodního než zimního vandru bohužel nemohl zúčastnit, protože má doma velmi čerstvého synka Františka, kterému tímto přejeme zdraví a štěstí a ať je dlouho na světě:-)

Termín Krakonoše 2015 jsme oproti loňskému roku posunuli o dva týdny později a on nás odměnil. Nebo to byla příroda? To je jedno. Každopádně už od pondělí vypadala předpověď na víkend skvěle a ačkoli pátek byl chladný a zatažený, v sobotu od rána svítilo na jasné obloze sluníčko. Na přelomu října a listopadu? Co víc si přát... Pro netrpělivé opět mapa zde.

Itinerář letošních kol na těžko za českými pivovary sestavoval Pavel a je dobré upozornit na jeho „lásku“ k industriálnu a technickým zajímavostem:-). Velmi neobvykle jsme se scházeli v Praze Vysočanech a výlet obsahoval také nezvykle mnoho městských etap, při kterých někteří členové chytali nerva:-). Část teamu dorazila do Vysočan po ose z Nymburka, část vlakem a část po ose z Roztyl resp. Ohrobce.

Letošní zimní kritérium nepoznamenala nepřízeň počasí jako loňské. Naopak ideální podmínky s teplotou lehce pod nulou dovolily náčelníkovi (Honza) naplánovat odvážnou trasu s převýšením přes 800 metrů a nám ostatním nezbylo, než „nekecat a šlapat“. Návrh na trestný rum nebyl schválen potřebnou většinou, takže autor trati vyvázl bez trestu.

Tradiční zimní vandr letos opět poznamenalo globální oteplování Václava Klause. Cíl byl předem domluvený, vymyslel ho bratr a nikdo proti němu nic nenamítal. Naopak, všem se oblast Novopacka, Podzvičinska, Kuksu a okolí líbila, také kvůli snadné dostupností ČD. Jééénžéé: Na druhý prosincový víkend padla předpověď 8 C a v nedělí déšť. Takže jsme nakonec operativně změnili cíl na nejvýchodnější hřeben Orlických hor, který se táhne jihovýchodním směrem od Mladkova přes Suchý vrch, Bukovou horu ke Štítům a dál.

Letošní ročník Krakonoše nás počasí odměnilo. V pátek ještě déšť, ale sobota místy slunečno a neděle dokonce úplně jasno. Trasa Jesenný - Bozkov - Vysoké (10. km) - Jabloneček - Františkov (19. km) - Dvoračky - Krakonošova snídaně - Harrachov (36. km) - Kořenov - Příchovice (45. km) - Zlatá Olešnice (52. km) - Návarov - Jesenný - Spálov - Železný Brod (70. km) rozdělená do 2 a půl dne. Ne všichni jsme šli všechny úseky. Hory i údolí Kamenice v polovině října nádhera!

Na tento ročník jsme se těšili tolik, že byl po několika dramatických jednáních odjezd z Nymburka posunut již na úterý navečer:-) Čekala nás trasa na jih, itinerář Pavel nestanovil přesně, vytyčil prakticky pouze průjezdné body, které tvořily samozřejmě pivovary. V plánu bylo navštívit pivovary Benešov, Vysoký Chlumec, Březnice, Protovín, a několik v Českých Budělovicích.

Cesta vedla nejprve z Nymburka přes Sázavu pahorkatinou po zastrčených silničkách a stezkách do Benešova a Sedlčan.

Milí přátelé!
Nápad vyjet v půlce září na druhý konec republiky na kola nebudu komentovat:-) Stejně si nedá říct. Víme kdo:-))

Až budu příště líný, vzít si trošku normální foťák, dejte mi facku. Záběry z GoPro kamerky jsou sice zábavné (jojo - byla to sekvence - ne samospoušť:-), ale to je tak vše. Příště tedy s foťákem;-)

Dík všem za výlet, laskavé zacházení a počasí!!!